Přežijeme tu pubertu?

Small talk o puberťákovi v domácnosti probíhá v naši ambulanci poměrně často. Myslím proto, že povídání o tom hořkosladkém období zvaném puberta se někomu z vás hodí.

💁‍♀️ „Doktorko, to nepřežiju. Nebo ten můj puberťák.“
👩‍⚕️ „Nebojte, přežijete. Všichni.“
🙍‍♀️ „Takové hodné dítě to bylo.“
👩‍⚕️ „Počkejte tak do 17 let a zase bude.“
🤦‍♀️ „Do 17? Je mu 13! Čtyři roky? Peklo existuje!“

Rodič míní, puberťák mění

Dnes vám žádnou kloudnou radu asi nedám. Kdo vám nejlépe poradí ohledně výchovy puberťáka?🙄 Samozřejmě ten, kdo ho doma zatím nemá. Posypu si hlavu popelem a přiznám dobrovolně, že jsem to taky dělala. Alespoň nadzvednutí obočí a vnitřní pousmání proběhlo často. Jenomže rodič míní a puberťák mění. Teď už jsem jako máma jednu hustou pubertu prožila (ve zdraví) a jedna právě dosahuje vrcholné hodnoty (alespoň v to tajně věřím). Takže už neradím, nic nepozdvihuji ani se nešklebím.😶

Ten, co puberťáka má, ví, že návod k použití neexistuje. Ono ta puberta však není žádná nemoc ani tělesná vada. Tablety, sirupy ani sedací koupele nepomůžou. A obklad na hlavu, to je taky jenom placebo. Chceme vlastně pubertu řešit? Chceme ji zkrátit, vyléčit, ukončit?💁‍♀️

Všechno je najednou jinak

Máte roztomilého andílka, který vás neustále objímá, venku drží za ruku, lednice je plná obrázků rodiny, sluníček a srdíček.💕 Ráno k vám vleze do pelíšku a jste celý jeho svět. Spolu se smějete prvnímu beďárku, bavíte se, když nutně potřebuje první „podprsenku“. A jednoho dne si málem rozbijete nos o zamčené dveře do pokoje. Když se konečně otevřou, tak sladké „Maminko!“ nahradí kyselé „Co je?“🥴️

Z pokojíku zmizí všichni jednorožci a Spidermani. Všechny barvy světa nahradí černá. Nehty vaší princezny Jasněnky se změní na nehty Cruelly. Konverzace je omezená na 3 základní slova: „Hmmm, nevím, nic.“ Na veřejnosti se musíte stát neviditelným nebo zcela neznámým člověkem. Rodiče neexistují! Když, tak to určitě nejsou čtyřicátnici se škodovkou, co v ní poslouchají normální rádio!🤦‍♀️

Možná trochu nadsázky, ale co já všechno už v ambulanci slyšela. A každý z vás má určitě pikošku ze života svého puberťáka, viďte.😃

Proč se to vlastně děje?

Myslím, že tady to příroda vymyslela úplně skvěle. Asi tušila, že my lidi ta naše mláďata jenom tak neopustíme. Zvířata to prostě mají někde v instinktech a vědí, kdy je ten správný čas. Ale lidi jí do toho furt kecají a tváří se, že když jim trošku nadělila, tak jsou nejchytřejší.🤓 A tak bychom ta naše sluníčka, berušky a zlatíčka hýčkali, ofukovali a obletovali do dospělosti a ještě o hodný kus dál.

Houby!🍄 Příroda z nich ve 13 letech udělá vždy naštvané černé monstertrucky a je konec všehomíru. Pomalinku nám užírají nervovou soustavu a rodič je nakonec rád, že je ta jeho pučící ratolest zavřená v pokojíku. A když na chvíli, chvilinku vypadne z domů? Po pravdě! Ruce nahoru, matky krkavčí! Která není alespoň trochu ráda?😅

Můj osobní názor a vnitřní pocit je, že taková přiměřeně bouřlivá puberta je zdravá a pro vztahy v rodině doslova žádoucí. 

To příroda nás pomalu připravuje na zvládnutí toho, že naše dítě z domova jednou odejde. A že se pak neutopíme v slzách. Myslím, že pomáhá taky puberťáčkovi lépe opustit rodné hnízdo. Přesně si pamatuji, když se mě moje děti, když byly ještě mrňavé, ptaly, jak jsem mohla odejít od rodičů. Jak to, že nebydlím doma. Vysvětlovaly mi, že jim by bylo moc smutno. No dnes už tak utrápeně nevypadají.😃

Jak napáchat co nejméně škod

Protože pilulka a ani univerzální rada není, tak další část berte jenom jako moje domněnky. Psychologům se omlouvám, asi nebude všechno košér.🤭

Myslím, že je dobré nechat volně plynout všechno to neškodné zlo, které nás sice vytáčí do vývrtky, ale nikomu neublíží. Bouchne dveřmi, nemluví, šklebí se, točí očima šestkrát kolem hlavy, má poslední slovo? Ten pubertální mozek🧠 se momentálně marinuje ve výbušné směsi hormonů a ten váš jenom trpí nedostatkem čokolády, pivka, spánku? Myslím, že tady platí nehladit, nedráždit, nakrmit.

A možná trošku polevit z konvencí? Povolit neškodné. Chce zelené vlasy? Nechce vlasy? Chce dvacet náušnic v uších? Chce kluka?👦 Chce holku?👧 Chce obojí?🧑‍🤝‍🧑 Kdy, když ne v pubertě? Kdo si na to za pár let vůbec vzpomene?

Osobně bych ale v sobě objevila Kelišovou a zpovzdálí to hlídala. Ať neudělá blbost, která se neodpouští a táhne se životem jako sopel. Takže zaujměte pozice a čekejte. On ten „nepřítel“ z opačného zákopu občas vyleze a dovede si s vámi popovídat. V ten moment ale zapomeňte na to, že se vám zrovna nechce nebo nemáte čas! Odhoďte všechno a buďte jedno ucho.👂

Zkuste kontrolovat i sami sebe. Nevylétněte jak čertík z krabičky. Jediné, čeho tím dosáhnete, je úšklebek juniora a výčitky svědomí na celý večer. A když mu něco slíbíte, i když vám to jenom ve slabé chvilce ulítlo z pusy, splňte to.

Mně pomáhá mluvit s kamarádkami, které doma puberťáka mají. Sdílená starost je poloviční starost.

Tak než zkusíte svého dorostence nacpat do babyboxu, věřte, že ten tuning lidského mláďátka na hotového mladého člověka netrvá věčnost a určitě skončí. Možná zůstane pár šedin, ale ty hravě obarvíte. 😉