Ošemetný problém… Máme roupy!

Dnes jsem vám připravila medailónek o našem všudypřítomném kamarádovi roupu dětském. Na začátku tohoto článku vás však musím varovat. Jeho přečtení může vyvolat nekontrolovatelné svědění na různých záludných místech, pocit žaludku na vodě, záchvat okamžitého uklízení a výměny ložního prádla a podivné sny s hromadou malých, bílých vetřelců. 😉

Já vím, že vám asi přijde divné, že píšu o červech. Vždyť je tolik konverzačně zajímavých nemocí. S kamarádkou u kafe si můžete postěžovat, že Máňa měla opět laryngitídu, enteritídu, soplitídu a vy z toho máte migrénu. Ale říct: "Hele Jano, to neuvěříš. My máme parazity. Všichni. Celá rodina. Normálně červy." 😵‍💫 

Dnes a denně vidím, jak se někdo v ambulanci ošívá a neví, jak přiznat, že má jeho dítě parazity.  

„Doktorko, hmm jak bych to... Máňa má... je to taková ošemetná situace...“

„Povídejte, snad to nebude velký problém.“

„No je to spíše problém malý. Přesněji hodně malých, bílých problémků kolem zadečku. Ona tam má červíky.“

Slyším sci-fi příběhy vývoje roupa, který co nevidět mutuje do podoby Vetřelce. A když vím, kolik lidí na celém světe právě teď asi roupy má (zkuste si tipnout, negooglit 😉, výsledek vám na v článku prozradím), tak sem toto povídání dám. I když je takové ošemetné.

Červík jménem Enterobius vermicularis

Nočního řádění roupů neboli Enterobius vermicularis si všimnul, a dokonce popsal už samotný Hippokrates. Takže jak vlastně tento parazit, který bojuje o naši přízeň staletí vypadá?

Je to něco kolem centimetru velký, bílý červ. Něco jako hubené zrnko rýže. Jeho domovem je výsostně LIDSKÉ střevo. Za jeho přítomnost u Máni tak nemůže ani Punťa ani Mikeš. Chovají a hýčkají si ho lidé sami. 

V jeho těle je pouze trávicí a rozmnožovací soustava. Když se to tak vezme, není hloupý. Vybral si to nejlepší. 😛 Jeho ne zcela složitý život začíná v lidských ústech, pozřením vajíček, které obsahují už zcela funkční a infekční larvy.

Na možný pocit na zvracení jsem upozorňovala předem! Pokračujeme dál na mírně dávící vlně.😉

Nemoc špinavých rukou

Takže oxyuriáza (to je odborný název nemoci pro zvídavé) je nemoc "špinavých rukou."  Larvičky se v trávícím ústrojí člověka zbaví svých skořápek a v tenkém střevě hezky vyrostou. Po bouřlivé pubertě se dostanou někam na hranice hrubého a tenkého střeva a tam se vesele páří. Jak je to už v přírodě zvykem, sameček se po krátké šťastné chvilce odebere na věčnost. A obtěžkaná samička se vydává na cestu za světlem na konci tunelu. Řečeno bez příkras - leze přes konečník do jeho okolí, kde naklade vajíčka. Musí ven, protože vajíčka na svoje zrání potřebují kyslík. Netroškaří, má jich kolem 11 000.

Přesně tady začne ten první a taky hodně nepříjemný příznak enterobiozy (druhý odborný název pro zvídavé). A tím je noční svědění kolem konečníku. A není to jenom nějaké svěděníčko. Je tak úporné, že dítě je po pár nocích nevyspalé, unavené a často ho může trápit hlavybol. 😵‍💫 

Vajíčko je docela odolné a vydrží mimo hostitele (tedy človíčka) dokonce několik dní. 

Je zároveň miniaturní a lehounké, takže se dostane nejen za nehtíky škrábajícího se dítěte, ale svlečením pyžámka a vyklepáním peřiny volně do vzduchu. A to by v tom byl čert, aby se z těch několik tisíc vzduchem létajících vajíček, některé nedostalo do pusy jak dítěte, tak ospalé maminky a kolem létajícího bratra Čestmíra. 

A i když je svědění hodně nepříjemné, tak roup může být příčinou mnohem horších problémů. Vleklých bolestí bříška, infekcí močových cest, nočního pomočování, a dokonce i tak obávaného zánětu slepého střeva.

Jak na toho vetřelce

Takže co dělat, když se vetřelec náhle v noci vyloupne? Hlavně zachovejte klid a nikam v ten moment nejezděte. Moje noční příhoda z pohotovosti, kdy jsem rodičům ve dvě v noci vysvětlovala, že roupy vyzabíjet opravdu neumím a musí počkat do rána, když otevřou lékárnu, mi teď přijde úsměvná. 😉

Další den ale s návštěvou lékaře moc neotálejte. A na případný pocit studu, že máte ty parazity, můžete zapomenou. Na světě má roupy cca 1.2 miliardy lidí! (tipoval někdo správně?) Takže se vás štítit nebudeme. 

Roupy samozřejmě v ambulancích umíme vyšetřit, ale popravdě není to zcela cool vyšetření. Musí se nalepit lepící páska na konečník dítěte hned ráno po probuzení, stáhnout a nalepit na sklíčko, které dostanete od lékaře. Proto vám občas lékaři po vyslechnutí ošemetné svědivé anamnézy rovnou napíšou recepis, bez lepící pásky. V doporučeních určitě uslyšíte, že je vhodné přeléčit všechny děti v domácnosti. Udělejte to prosím. I když vám starší pubertální dítě po této informaci možná vyhrožuje okamžitým vystěhováním se. 😉 

Jak se mají léky brát si teď pamatovat určitě nebudete. Zkuste si ale zachovat jednu informaci. Vždy za cca měsíc léčbu zopakujte. 🙏 Ona je ta mrška s námi už hodně dlouho a naučila se nás držet zuby, nehty. Recidivy enterobiózy jsou hodně četné. Možná i proto, že po měsíci si často řeknete: "Aaale, Máňa je už v pohodě, spí jak dřevo, nebudu jí cpát tou chemií." Nebo je to obyčejné lidské zapomenutí.

Samotné léky na boj s roupem nestačí

Léky nutně potřebují i Vaši pomoc, proto:

• Ostříhejte nehty dítěte,
• snažte se, ať si nehtíky dítě nekouše, (Jak? To opravdu nevím...😞)
• před každým jídlem dohlédněte, ať si umyje ruce,
• vyměňte ložní prádlo, pyžámko a spoďárky každý den v čase léčby (spodní prádlo je samozřejmost, ale…),
• vyperte na vyšší teplotu, vysušte v sušičce nebo vyžehlete,
• do pračky hoďte i partu spacích plyšáků a ňuňáků,
• změňte se na Luxanu a proběhněte místa, kde se spí častěji, vysavačem.

Roupi milují cukr. (A kdo ne?)🥰 Proto zkuste v čase léčby omezit jeho příjem u dítěte na minimum. Účinek česneku se v odborné literatuře považuje za sporný. Ale vzhledem k tomu, že zcela jistě odežene upíra, ve vyhánění červíka bych ho nezatracovala. 😃 A použít můžete také čaje, lektvary a kouzla všech babiček. Jenom s tou slivovičkou, co vypaluje červa, s rozumem. 😛

Pravidelné odčervování je důležité u domácích mazlíčků, ale ne u dětí. A vím, že občas někdo tuto zvířecí metodu na dětech zkouší. 

Díky všem, kteří to dočetli až do konce. Snad to pomůže mnohým dětem ke klidnému spánku. 😉